Čínský herbář
Čeština

Polysacharidy z chlorel proti rakovině tlustého střeva

Zelené sladkovodní řasy chlorely jsou si svým složením a účinky velmi blízké. Nejznámější a nejvyužívanější jsou Chlorella pyreinoidosa a vulgaris. Jedná se o jednobuněčné organismy s vysokým množstvím chlorofylu a dalších látek, které mohou ovlivňovat lidské zdraví ‒ modulace aktivity imunitního systému, snížení rizika civilizačních nemocí, zlepšení stavu trávicí soustavy. Jedinečný je např. chlorelový růstový faktor, který podporuje regeneraci a hojení tkání.

 

chlorella_large intestine 

 

V této studii se autoři zaměřili na protinádorové účinky chlorel, a to na rakovinu tlustého střeva. Tento typ rakoviny je v populaci jeden z nejčastějších, výskyt narůstá s věkem. U většiny lidí je preventabilní, tj. je možné jí předejít. Rizikovými faktory pro vznik rakoviny tlustého střeva totiž jsou ‒ špatné složení stravy (mnoho tuků, cukru, málo vlákniny), nedostatek pohybu, neřešené střevní záněty atd.

Ve svém pokusu vědci využili polysacharidy, které chlorely uvolňují mimo svou buňku, tj. do prostoru. Provedli také analýzu jejich složení a zjistili, že polysacharidy obsahují až 11 typů monosacharidů, tj. jednotek, které se zřetězí a dají vzniknout polysacharidu. Účinky polysacharidu jsou dány právě druhy monosacharidů a vazbami mezi nimi.

Byly ověřeny antioxidační vlastnosti polysacharidů, ty velmi účinně vychytávaly „nebezpečné“ pronádorové volné radikály, některé snížily jejich koncentraci až o 70 %. Tím je dána schopnost působit preventivně proti rakovině.

Při pokusech na buňkách nádoru tlustého střeva se pak potvrdila i protinádorová aktivita. Nádorové buňky v přítomnosti polysacharidů začaly strádat, snížila se jejich životaschopnost i dělení. Mnohé buňky zemřely.


Exopolysacharidy z chlorel tedy působí jako prevence vzniku rakoviny a také může pomoci podpořit léčbu.


Zhang J, Liu L, Chen F. Production and characterization of exopolysaccharides from Chlorella zofingiensis and Chlorella vulgaris with anti-colorectal cancer activity. 
Int. J. Biol. Macromol. 2019 May 21.:976-983.